Jdi na obsah Jdi na menu
 


03.11. – 12.11.08 Konecne prace – Hampden orchard, vylet do Ruahine forest

12. 11. 2008

Farma se nam moc libila, patri firme Mr. Apple, konkretne se jmenuje Hampden orchard, asi 40 km jihozapadne od Hastings. Na farmu jsme dorazily asi v osm vecer a musely jsme se rozhodnout, jestli zustanem nebo ne. Nakonec jsme zustaly, Jita nam jeste ten vecer zaridila klice od chatky pro 3 a bylo:). Farma se nachazi v naproste pustine, kolem jenom sady a pastviny. Ubytovani jsme primo uprostred sadu, kde jsou chatky, karavany, socialka a kuchynka se spolecenskou mistnosti. Siroko daleko neni skoro zadny telefonni signal ani obchod. Ani autobusova zastavka:). Nejblizsi obchod je 12 km odsud, ve Waipawe. Tam je i nejblizsi internet a posta. Vypada to docela dobrodruzne, ale nijak zatim netrpime. Auto mame, takze pohodicka:). Lidi jsou tady super, zatim je tu teda asi 70 procent cechu. Ale neni nas tu nejak moc, sezona teprve zacina, az teprve od vcerejska se tu zacinaji sjizdet lidi a zitra dokonce prijede grupa asi 40 samuancu, coz jsou obyvatele ostrova Samua u NZ, kteri sem jezdi kazdy rok vydelat si na nekolik mesicu penize. Vlada s nema ma udajne nejakou dohodu, diky ktere jsou tito lidi uprednostneni co se tyce praci v zemedelstvi. Nevim moc jak to funguje, kazdopadne jsme na ne vsichni moc zvedavi, co to bude zac. Udajne je to pekna smecka:). Zatim si tu docela uzivame ceske prostredi, ktere je tu naprosto skvele a lidi jsou paradni.

Prace je docela narocna. Ale to se dalo cekat. Delame tzv. thining - protrhavani jablek. Zatim delame jenom male dvoulete stromky, takze zatim se to da. Posledni dva dny uz pracujeme na kontrakt, coz znamena, ze jsme placene ukolove, ne hodinove. Ukazuje se v tom docela velky rozdil. Napriklad dnes jsem si vydelala 160 dolaru, zatimco na hodinovou mzdu bych mela 96 dolaru. Pocitano za 8 hodin prace. Bohuzel malych stromku je tu malo a prevaha je tech obrovskych, ktere pujdou asi pomaleji a nejsem si jista jestli nas nesedrou z kuzeL. Samozrejme ze kazdy strom je placeny jinak, ale udajne jsou ty vetsi narocnejsi a penize se hur vydelavaji. Jinak zacina tu byt pomerne horko, dnes jsem si spalila usi a Janca ma vypalene okoli oci od bryli, takze vypadame docela zajimave:). A to se mazem 50 a 30 kremem! Taky asi prijedem minimalne s nejakou tou rakovinou plic, protoze se na sadu ustavicne delaji postriky, a ne vzdycky se stihne utect do bezpecne vzdalenosti. Moc to tady s tema postrikama nechapu, jak nas v tom muzou nechat pracovat. No, snad vi, co delaji.
 
Jinak o jabkach se nam zatim nezdava, ale netusim, jak dlouho to tu vydrzime. Plan je zustat minimalne do pulky prosince. Celou dobu by se delala ta sama prace, tzn. thining. Verim, ze az se zapracujeme, mohly by z toho byt dobre penize. Ale nevim, jestli se to da delat tak dlouho. Dalsi vec, na ktere zalezi je, jestli Milu zamestnaji. Zatim mame dohodnute, ze muze pracovat 14 dnu, pak uz musi mit vyrizene nejake to pracovni povoleni. Prace na cerno je tu problem, zvlast takove velke firmy jako Mr. Apple jsou pod velkym dohledem uradu. A samozrejme ani my to nechceme tuto cestu. Ted jsme po tydennim pobytu tady ve fazi, kdy cekame, az vlada vyda povoleni pro Mr. Apple, ze muze prijimat zamestnance, kteri si prave podali zadost “variations of conditions”. Pokud ne, za tyden budem muset resit, co dal….Taky mame problemy s IRD number, coz je danove cislo, bez ktereho vam z vyplaty strhnou snad 40 procent! Dalsi komplikace. Ale to by bylo nadlouho..Jinak se ale mame fajn, rozhodne jsme v mensim stresu, nez kdyz jsme zadnou praci nemely:). Je tu fakt skvela parta lidi, o ted o vikendu bude party, tak se tesime:).
 
Pracuje se bohuzel jen od pondeli do patku, takze vikendy mame volne. Ted v sobotu jsme si udelaly vylet do Hastings a v nedeli do hor – Ruahine forest. Jsou asi 20 km odsud, nejsou zas az tak zname, ale jsou nadherne. Vede tam nekolik tras, my jsme sly Sunrise track, ktery vede serpentynama az nad hranici lesa. Tam je DOC hut (tzn. chata, kterou postavil odbor ochrany prirody pro turisty, jsou po celem NZ). Odtud byl nadherny vyhled na zasnezene vrcholky a udajne az na Mt. Tongariro.
 
Na track jsme vyrazily spolecne s Dusanem, Jitkou a Vladou, jednim cechem z kempu. Ten nas vedl, protoze hory uz znal. Mila bohuzel nesla, jelikoz si udelala relax den:). Myslim ale, ze pak litovala kdyz videla fotky…
 
Zpatecni cesta byla docela vtipna, sly jsme korytem reky Waipawa. A to doslova korytem. Sundaly jsme trackove boty, vytahly sandaly a brouzdaly vodou:).
 

Náhledy fotografií ze složky


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA