1.5. - 8.6.09 At zije kiwi! :/)
Tak, cestovani po Zelandu odzvonilo a ted uz jen tezka drina a vydelavani penizku na Thajsko - teda aspon pro me.
Potom, co jsme Milu vysadily v Aucklandu a nechaly ji samotnou na pospas velkomesta, jsme s Janikem v nasem nahle odlehcenem a poloprazdnem aute ujizdely smer Tauranga hledat nejakou tu pracicku. janik jen cca na 2 tydny, protoze 16.5. odlita snorchlovat na Samou:).
Predem jsme mely vytipovane nejake packhousy (balirny) na kiwi, kterych je okolo Taurangy (hlavni oblasti pestovani kiwi na NZ) nepreberne. Protoze se sezona akorat rozjizdela, nemely jsme strach, ze by nekde nebylo misto. Prvni 3 packhousy nas ale cekalo zklamani, vsude plno. Stesti se na nas usmalo az v Te Puke (cca 20km od Taurangy), kde nam pani v packhousu Satara s usmevem oznamila, ze volno maji, na nocni smeny od 17.00 do 3.00 rano. No, nam do smichu v tu chvili moc nebylo a rekly jsme, ze si to jeste rozmyslime:)...jsme proste macky...:)...Jak jsme tak ale zjistily, byla to momentalne siroko daleko jedina moznost, takze za dve hodiny nas tam pani mela zpatky a pozitri zaciname! Uz ted litujem nase tela, a uz ted to vidime tak na litr kafeho denne..:/...Prace zrejme bude peklo, ale vynahradily jsme si to na ubytovani - v nedalekem holiday parku jsme si pozadaly o karavan a dostaly jsme kralovnu vsech msitnich karavanu - Bush baby :) - na nejlepsim miste, samozrejme s kobereckem, novyma zaclonkama, zavesem s Harry Potterem a fasadou z kytickovych motivu:). No zkratka pripadaly jsme si jako v raji po tech mesicich ztravenych v aute:).
Dalsi stesti nas potkalo jeste behem toho sameho dne, kdy jsme si vyrazily do Taurangy objet mistni bazary a orientacne zjistit vykupni cenu naseho modreho draka. Bohuzel se totiz blizi cas, kdy ho musime prodat, abysme ho nemusely strelit nekde na posledni chvili za par babek. Mely jsme ten den neuveritelne stesti. Trochu drze jsme se optaly mladeho paru, ktery obhlizel v jednom z bazaru podobne auta, jestli by nemeli zajem o to nase. A jelikoz nase zlaticko prave vyjelo z mycky, interier jako novy, zkratka uplne pripraven, tak si ho rodinka okamzite zamilovala:). Dalsi tyden v sobotu predano a prodano:).
V nedeli nam ale zacalo peklo:/). Bohuzel jsme vychytaly v praci tzv. "grading" - trideni kiwi podle jakosti do tri trid. Jednoduse - 9 hodin denne sedite a cucite na bezici pas. Do toho vas komanduje supervisor a pripadate si jako vojak pri nastupu. Tak tuto praci jsme musely vytrpet po cele 3 tydny, Janik az do odjezdu. Ctvrty tyden, kdy uz jsem pomalu slepla na jedno oko (:)) se nade mnou supervisor Peter (jiny, hodnejsi:)) slitoval a a vzal si me pod sve veleni na klasicky packing (baleni kiwi do krabic). Tam jsem to uz s prehledem zvladala az do konce - cili dalsi 2 tydny. Jen pro zajimavost, kazda krabice vazi cca 10kg a vypocitali jsme, ze za den si kazdy presklada takovych plusminus 5 tun :)/). Takze docela kvalitni 9ti hodinova posilovacka:). Ale ted kdyz na to zpetne vzpominam, nakonec to docela slo, lidi tam byli super, i pristup supervisoru je naprosto nesrovnatelny s pristupem k zamestnancum v jakekoli ceske fabrice:/). Pracovali tam jak kiwici, tak hodne traveleru, kteri skoro vsichni vydelavali na nejakou dovcu - nejcasteji Fiji, Australie ci prave Thajsko. Velkou cast tvorili jihoamericani (Chile, Argentina), kteri na NZ jeli vicemene jen pracovat a pak taky nekam hura do teplych krajin:).
Sumasumarum, prace byla drina, ale da se to vydrzet, kdyz si clovek rekne, ze je to jen na par tydnu a myslenkama pri praci dokaze odplout prave nekam na thajskou plaz:).
7.6. jsme se opet vsechny dohromady setkaly a tyden pred odjezdem (8. - 13.6.) jsme ztravily v Aucklandu kvuli vyrizeni poslednich nezbytnosti jako napr. zruseni nz uctu ci poslani baliku do CR (coz je mimochodem desiva palka, ale potrebovaly jsme odjet do Thajska nalehko - hadejte proc:)). Bydlime ve stejnem hostelu jako kdyz jsme dorazily na NZ - YHA City Auckland - muzem jen a jen doporucit:). Vecer 12.6. se nechavame odvezt shuttle busem na letiste a v 6.40 rano odlitame. Nemuzem tomu doted verit:).