Jdi na obsah Jdi na menu
 


22.10. – 03. 11. 08 Pobyt v Hastings, hledani prace, vylet do Tongariro National park

12. 11. 2008

Jak uz bylo psane v minule clanku, prijezd do Hastings byl pro nas docela krusny. Prvni ctyri dny naseho pobytu zde byly svatky, takze moznost sehnat praci byla minimalni. Hned v utery po svatcich jsme vyrazily do PickNZ, mistniho strediska na zprostredkovani prace v zemedelstvi na farmach. Bohuzel meli zavreno, takze jsme dalsi den musely vyrazit znova. Pani byly hrozne ochotne, narazily jsme ale na prvni problem s Milinym vizem, ktery nas provazi v podstate dosud. V agenture nam totiz rekli, ze jelikoz Mila nema pracovni vizum, jedina moznost pro ni je zajistit si tzv. TRSE permition, ktere povoluje  pracovat v zemedelstvi po dobu 4 mesicu. Stoji ale 120 dolaru a lze vyuzit jen u nekterych zamestnavatelu. Navic my planujeme pracovat jen max. do konce prosince a pak tak mesic cestovat, protoze v lednu a zacatkem unora skoro vubec prace udajne neni. Takze by to Mila stejne nevyuzila. Obycejne pracovni povoleni k turistickemu pobytu je udajne docela tezke ziskat, navic je dlouha cekaci doba. Takze jedna komplikace za druhou.

Rozjely jsme se na farmy, ktere nam v agenture poradily jako TRSE zamestnavatele. Na vsech farmach nam ale rekli, ze prace bude nejdriv od poloviny listopadu. Alespon nam ale dali registracni formular, s tim, ze az bude prace, tak se nam ozvou. Na farme Mr. Apple - Close orchard nam jedna hrozne fajn manazerka poradila kontakt na kontraktora jedne velke nejmenovane firmy - Ladu. Poradil nam, ze mimo TRSE jet u jeste jedna moznost, tzv. “Variations of conditions”. Je to to same jako TRSE, ale jen na urcitou oblast a po dobu max. 6ti tydnu. Za nejakych 90 dolaru. Coz by pro nas bylo uplne idealni. Slibil, ze od pristiho pondeli nam zajisti praci, Mile papiry vyridi a zajisti i ubytko v karavanu eventuelne za 50 dolaru na tyden na kazdeho. Hodne nas povzbudil, protoze jsme byly z toho vseho docela hodne spatne. Pred odjezdem jsme meli info z netu z ruznych zdroju, ze sehnat dodatecne pracovni povoleni na NZ neni problem, prace na farmach je vsude dost. No a realita byla uplne jina. Tak to by bylo kratce k vizove problematice, ktera nas tu provazi na kazdem kroku : (.

Jelikoz byla streda a my jsme mely ctyri dny volna, rozhodly jsme se jeste nekam vyrazit.

Nakonec padla volba na Tongariro National park, asi 200 km od Hastings. Ubytovaly jsme se v Turangi, v uzasnem hostylku A Plus Lodge. Zatim nejlepsi ubytko, ktere jsme mely. Majitelem byla rodinka, ktera se pristehovala z Aucklandu, aby tady v klidu mohli vychovavat svoje tri deti. Meli to otevrene teprve 3 tydny. V kuchyni bylo snad veskere vybaveni, takze jsme kuchtily o stosest: ). Vecery jsme travily ve spolecenske mistnosti, ktera ovsem vypadala jako klasicky obyvak, s DVD prehravacem i s papouskem Rubbym : ).
 
 

Dalsi den rano jsme se vydaly na jednodenni track Tongariro Alpine Crossing. Den predem jsme si objednaly a zaplatily shuttle bus za 35 dolaru, ktery nas dovezl na misto odkud se vychazelo, a na konci tracku zase odvezl zpatky do Turangi. Tento track je v Lonely planet psany jako nejkrasnejsi track na Novem Zelandu! A byla to asi pravda. Zatim teda nemuzem srovnavat, ale track to byl opravdu uzasny. Vyrazelo se rano v 7 od informacniho centra v Turangi. Cesta trvala asi 45 minut. Cestou nam rozdali letacky s varovanim, ze pocasi neni dnes nijak extra dobre, takze pokud se nam nebude zdat, mame se otocit a vratit se, prej bysme mohly i umrznout! No proste vystrasili nas docela solidne. Cesta nahoru k sopkam byla docela krusna to je pravda. Strasne foukalo a poprchavalo. Foukalo v nekterych mistech tak silne, ze jsem mela obcas pocit, ze nas to fakt odfoukne a my spadnem do chrtanu sopky. Cast trasy se slo dokonce po snehu.

Ale stalo to za to. Ten pohled ktery se nam naskytl po vystupu, byl naprosto uzasny. Pocasi se vyjasnilo, videli jsme Red Crater a krasne modrozelene Emerald lakes. Tam jsme udelaly stejne jako ostatni asi milion fotek a slapaly dal. Od teto chvile se uz jenom sestupovalo v podstate.

Cely track trval asi 8 hodin. Z nasi skupinky jsme dorazily jako posledni – coz chapu, protoze jsme se ke konci hodne flakaly a delaly ruzne umelecke fotky se sopkou ze : ). Autobusem jsme tudiz jely sami, protoze vsichni ostatni uz jeli tim predtim :) . Vecer jsme si pustily v nasem obyvacku Patriota :) u dvoulitrove zmrzliny, ktera za ten vecer cela komplet padla. Proste veget :). V sobotu jsme si daly uz jen mensi vychazku okolo jednoho jezirka v parku a v nedeli rano pred odjezdem zpatky do Hastings jsme se byly mrknout v National Trout centre (centrum chovu pstruhu). Pak uz jsme vyrazily smer Hastings a cekaly na telefon od Lady, aby nam dal instrukce ohledne zitrejsi prace a ubytka. Cestou jsme se zastavily u Taupa, nejvetsiho jezera na Novem Zelandu.

Lada se nam ozval az asi v 10 vecer, ze se nam ozve zitra:). Ale prej mame pocitat s tim, ze zitra kolem dvanacte muzem zacit pracovat a taky ze nam zajisti to ubytovani v karavanu. Nakonec se nic z toho nekonalo, na karavan jsme se sice byly podivat, ale prace dohodnuta zadna. Tak jsme to zabalily a rozhodly se jet podivat na farmu, na kterou prave dnes prijela Jitka s Dusanem, nasi cesti znami, kteri letely stejnym letem jako my a tito dva nas zatim provazi skoro na kazdem nasem kroku:).

 

Náhledy fotografií ze složky


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA