25.3. - 14.4.09_Cesta zpet na sever
Cestu z Mt. Cooku smerem na sever na trajekt jsme vzaly pomerne hopem, protoze nas honil cas. Mely jsme totiz vypocitane, ze na projeti severniho ostrova budeme potrebovat asi mesic a zacatkem kvetna bysme chtely mit Zeland projety, abysme mohly zbytek casu uz jen pracovat.
Tady je takove vypichnuti mist, ktere jsme navstivily pri nasem putovani smerem na sever, i vcetne uz severniho ostrova:
CHRISTCHURCH (25.- 27.3.) - prvni zachytny bod po Mt. Cooku. Cestou tam jsme prejizdely pres nejdelsi most na NZ, delsi nez kilometr! 300 tisicovy Christchurch nas zaujal hned po prijezdu…opravdu moc pekne mesto. Hned jsme si oblibily jednu kavarnicku, prekrasnou botanickou zahradu u muzea, a taky na namesti se bylo porad na co koukat…bylo vzdycky plne nejakych poulicnich artistu, hudebniku a taky jsme neminuly znameho kouzelnika, ktery si tam donese stafle, vystoupi na druhy schodek a hlasa bozi slovo. Asi ma takovou vydrz, ze je zmineny i v Lonely planet a dokonce je zvecneny na postovnich znamkach:). I presto, ze jsme si Christchurch oblibily, stala se nam tam dost nemila vec…cely den jsme si trajdaly po meste a kdyz jsme se vecer vracely k nasemu autu zaparkovanemu na parkovisti u supermarketu, mely jsme na aute cervenou vystraznou cedulku s napisem "Illegal parking vehicle" a boticku na zadnim kole! Za pul hodiny po nasem telefonatu na uvedene cislo dorazil chlapik s naprosto nepristupnym vyrazem, takze jsme se vzdaly nadeje, ze by nam treba mohl dat nejakou tu malinkatou slevu nebo tak:)….takze toto parkovani nas stalo sumasumarum 140 dolaru….:/…Ale berem to pozitivne, jeste ze nam ho neodtahli:).
HANMER SPRINGS (28.3.) - udajne oblibene vikendove odpocinkove misto pro obyvatele Christchurch – a bylo to taky poznat. Prijely jsme tam prave v sobotu, kdy se to tam lidma jen hemzilo. Daly jsme mensi vyslap na okolni kopecek a pak uz si uzivaly horkych venkovnich termalnich bazenku:). Holkam se ovsem po tomto paradnim koupani definitivne rozpadly plavky – doted nevime, jestli to bylo tou vodou, nebo tou skvelou zdimackou na plavky:/…
KAIKOURA (29.3.) – Kaikoura je znama predevsim diky moznosti podivat se na velryby, ktere se tu v okoli hojne vyskytuji. Takovy vyletek na lodce ovsem stoji asi 150 dolaru, tak jsme se shodly na tom, ze ty velryby zas az tak videt nepotrebujem a misto toho jsme si prosly mesto a daly krasny odpoledni vyletek podel pobrezi.
BLENHEIM (30.- 31.3.)– Jeste pred prijezdem do mesta se zastavujem v naprosto uzasne kavarne Store, ktera ma venkovni terasu a pristup na plaz…tak tady bysme si dokazaly predstavit svatbu uplne s prehledem:). Nase puvodni plany zustat tak na tyden v Blenheimu a jeste neco vydelat jsme hned po prijezdu zavrhly, mesto se nam ani trochu nelibilo, mozna proto, ze tam neni tam absolutne vyresena doprava…Prerezervovaly jsme proto trajekt uz na drivejsi dobu, a to uz na zitra, 31.3. na sedmou vecer. Dalsi den rano jeste v Blenheimu jdeme do bazenu, nacez zjistujeme, ze jet u i sauna. Takze nevahame a jdeme do toho:). Timto si u nas Blenheim trochu zpravil reputaci, ale bohuzel pozde, za hodinu uz odjizdime smer Nelson…
PREJEZD NA SEVERNI OSTROV - Trajekt stihame akorat na cas, na palube je o hodne min lidi, nez pri ceste na jizni ostrov. Dokonce si myslim, ze bylo na palube vic ovci, nez lidi:). Trajekt totiz slouzi na prepravu vseho mozneho a my jsme zrovna vychytaly plny nakladak ovci....vuune to byla velikaaa:)…
Shrnujeme jizni ostrov: najely jsme celkem 5500 km, ztravily jsme tam 78 dni, coz znamena 78 noci ztravenych v aute!!!
WELLINGTON (31.3. – 1.4.) – do Wellingtonu prijizdime neco kolem 22h, vychutnavame si krasne osvetlene mesto z morske hladiny…Moc se ve meste nezdrzujeme, vyrizujeme tu dalsi den pouze jednu dulezitou vec, a to viza do Thajska. Thajska ambasada sidli naprosto mimo centrum, docela nam trvalo ji najit. Ale stalo to za to, urednici byli hrozne mili, dostali jsme viza dokonce zadarmo – tento mesic maji udajne ‘akci’:). Snad na podporu turistickeho ruchu v zemi:). Kazdopadne nas to moc potesilo a hned jsme si rekly, ze jsme timto vlastne zaplacly tu pokutu za tu boticku na aute. Hned je nam lip:). Dalsi skvela vec, viza nam daly na pockani do 2 hodin…neuveritelne:).
PALMERSTON NORTH (3.4.) – tady uz nejsme poprve, pomalu zaciname navstevovat mista, kde jsme uz byly a pripadame si jako doma:). Palmerston nas uchvatil hlavne svou skvele vybavenou knihovnou, kde se clovek muze za dolar dokonce osprchovat! To vite, u knizky se spotite raz dva:). Podnikly jsme mensi shopping, samozrejme nas neminula dobra kaaava a navstivily krasnou ruzovou zahradu.
WAIPAWA – Hampden (3. – 7.4.) – Jeste ten samy den vecer jsme dorazily na navstevu do naseho stareho znameho kempu, kde jsme tehdy na thiningu jablek ztravily skoro 3 mesice:). Zdrzely jsme se tu jen par dnu, pozdravily vsechny zname, kteri tu bud byli stale, anebo se tu vratili na picking. Zrovna jsme prisly nacas, protoze v sobotu probehla skvela gulasova party:). Udelaly jsme taky mensi vylet po okoli, zajely jsme se podivat na kopec, ktery ma nejdelsi nazev na svete. Kopec sam o sobe nestal vubec za to:), jeste ze par km odtud byla krasna plaz, takze jsme nejely takovou dalku zas az tak nadarmo:). Ve Waipawe si taky nechavame konecne delat WOF (technickou na auto), zase dalsi vydaj, ale neda se:/..Po ctyrech dnech na kempu se loucime, sbirame si asi tak 20kg jablek do zasoby na cestu a jedeme dal…:).
HASTINGS – Cape Kidnappers (8.4.) – Protoze jsme na podzim nestihly vypravu na Cape Kidnappers, podivat se na hnizdici gannety, rozhodly jsme se podniknout to ted, protoze mame posledni prilezitost. Pocasi nam skvele vyslo, jedine, co jsme podcenily, byl cas odlivu. Snad ze vsech tracku, kde byly urcite useky mozne projit pouze za odlivu, jsme byly zvykle, ze casy jsou hodne nadsazene a ze ve skutecnosti ma clovek cas jeste treba dve hodiny potom, nez je doporucovano jako nejpozdejsi cas. Tak tady jsme se hodne zmylily, na Cape Kidnappers tomu rozhodne tak nebylo. Dokonce to dopadlo tak, ze Janca zustala uviznuta jednu chvili na skale a skoro pulku trasy zpatky jsme musely jit bosky, protoze jsme nechtely mit mokro v botech. Takze rada pro ty, kdo se tam chystaji – bud si zaplatte terenni trakturek, ktery vas doveze az tam anebo vyjdete opravdu nacas:). My jsme mely opravdu na maale, plaz je hodne uzka, podel celeho pobrezi skaly, takze se neda jit jinudy a myslim, ze pri prilivu by mozna nezbyvalo nic jineho nez si sednout nekam na skalu na bobek, plakat a cekat na odliv…:/)…
JEZERO WAIKAREMOANA (11.4.) – Trasa podel jezera je jedna z dalsich tzv. great walku. Puvodne jsme ji chtely dat celou, chaty byly ale bohuzel obsazene, takze nakonec jsme opet daly jen jednodenni vylet, pouze cast tracku. Ale bohate to stacilo, cestou byly krasne vyhledy na jezero, pocaasko super:). Nase rozhodnuti podivat se k jezeru vubec stalo za to. Je to totiz cast zelandu, kde nevede jina cesta, nez gravelka, ktera ma dohromady kolem 100km!!! Neni jina cesta se tady dostat. Ale nelitovaly jsme toho, jely jsme pravou nefalsovanou divocinou, dokonce jsme musely projizdet stadem divokych koni!! (myslim si teda, ze divokych:)).
ROTORUA (12.4. – 13.4.) – Pri prijezdu do Rotoruy nas hned prastila do nosu stiplava vune siry, kterou jsme pak citily vsude po cele nasledujici dva dny..ale da se na to zvyknout:)… V Rotorure navstevujem samozrejme Rotorua Museum, ktere je uprostred krasnych Government gardens, prochazime se po meste, navstevujeme maorsky kostelik, marae a Kuirau park plny bublajicich sirnych a bahennich jezirek. V Rotorure zije snad nejvic maoru z celeho NZ. Druhy den jedeme navstivit termalni oblast Wai-o-tapu, kde je sice placeny vstup, ale stoji nam to za to. V 10 rano se jdeme podivat na show dne - tryskajici gejzir Lady Knox a potom na prochazku po celem Waiotapu, kde nam zeme doslova vre pod nohama…Odpoledne nas ceka jeste koupel v Kerosene Creek, coz je obycejny potok v lese, ale s horkou termalni vodou!!! Luxus:). Navecer jeste zajizdime k Huka Falls, ktere taky staly za navstevu…Zakoncujeme den v Taupu, kde prejeme Janikovi k narozeninam, dostala uzitecneho pruvodce LP na Samou, aby se nam tam neztratila:).