Jdi na obsah Jdi na menu
 


31.01. - 08.02.09 Pohadkovy Fiordland

17. 2. 2009

Vstupni branou do Fiordlandu je mestecko Te Anau, kam jsme dorazily k veceru 31.1. a protoze stale setrime, jak jen to jde a platit v kempech povazujeme za naprosto zbytecne, zaparkovaly jsme na noc na uzasne (neoplocene!) louce za mestem. Rano jsme zasly na DOC informovat se na pocasi a pokoupit nejake letacky o nasem planovanem Routeburn tracku. Routeburn track se nachazi na ceste z Te Anau do Milford sound – tzv. Milford road, ktera je opravdu nadherna a plna zastavek s kratsima prochazkama okolo cesty na ruzne zajimavosti. Zastavily jsme se na napr. Na pulhodinovou prochazku kolem jezera Mistletone, Mirror lakes a jezero Gunn. Routeburn track jsme naplanovaly jen na otocku na dva dny, protoze track je stejne jako Heaphy track udelany jednosmerne tak, ze z jednoho konce na druhy se pak clovek musi dostavat slozite objednanym a draze placenyma busama nehlede na to, ze objizdka ma konkretne na Routeburn kolem 300km! Takze jsme zvolily jit zhruba pul trasy (cca 16km) jeden den a druhy den stejnou trasu zpet.

Druhy den kolem osme rano jsme vyrazily. Asi po dvou hodinach jsme se ocitly na vrcholu Key Summit (919m), coz je asi hodinova odbocka z hlavni trasy, ktera ale rozhodne stala za to. Mely jsme nadherne pocasi (jak nam i pozdeji v kempu potvrdil ranger DOC, je vyjimka, aby tu bylo cely den tak slunecno), takze byl prekrasny vyhled na tunky, ledovcove jezero a pohori kolem. Summit se nam z cele trasy libil asi nejvic. Pak vedla cesta kolem zatim nejhezcich vodopadu, jake jsme na Zelandu videly – Earland Falls. Mely 174m, coz se zda malo, ale ve skutecnosti byly obrovske…K veceru jsme dorazily k Lake Mackanzie a postavily stan. Jezero bylo taky ledovcove, uzasne modre a okolo nadherne hory. Vecer jsme zalezly do naseho maxi stanu – nikdo nemel vetsi nez my:) a asi v devet vytuhly pri vyborne uspavaci hre – autobus:). Spaly jsme plnych 12 hodin, to vite, noc stoji 15 dolaru, tak je potreba to vyuzit do maxima:). Stejne jako na Heaphy tracku, cesta zpet ubehla hrozne rychle, uz nebylo ani tak pekne, i kdyz hory v mlze mely taky sve kouzlo. Asi za 4 hodiny jsme byly zpatky v Divide na parkovisti a zbytek dne jsme uz jen relaxovaly a sbiraly sily na zitrejsi Milford sound.

Rano jsme daly naprosto osvezujici koupel v rece a vyjely. Cesta do Milfordu byla opet uzasna, pocasi super, dokonce jsme na jednom odpocivadle poprve uvidely horskeho papouska Keu (to jsme jeste netusily, ze vlastne naposled:/). Dokonce nam sedl na strechu auta a zacal drze zobakem odlupovat tesneni:). V Milfordu jsme si vybraly vyletni lodicku a ve dve hodiny se uz plavily po prekrasnych uzinach. Foukalo teda priserne, i caj na palube se nam malem vyfoukl sam z hrnicku:). Fotily jsme o stosest, Mitre Peak mame snad stokrat. Je ale opravdu krasny…Behem plavby jsme videly dve kolonie tulenu – vyborna atrakce pro turisty:). Priplatily jsme si i navstevu podmorske observatore Milford Deep, kde byly k videni vzacne cerne (bile:/) koraly. Jinak nas Milford Deep pomerne zklamal, podmorska fauna a flora byla v truhlicich za okny:/. Cestou zpet jsme vyuzily pocasi a podnikly jeste dve kratsi prochazky a pak uz frcely zpet do Te Anau na nasi oblibenou picnicovou louku:).

V Te Anau jsme nahodou potkaly kamarada ze sadu Vladu, se kterym jsem pozitri podnikla Kepler track. Bohuzel bez holek:(. Jancino kolinko by to asi nezvladlo a Mila ji musela prej hlidat:). Holky nas odvezly autem na zacatek tracku a Janik mi pujcil sve paradni nove turisticke hulky, ktere byly do tech kopcu naprosto k nezaplaceni. Keplera jsme usli taky za dva dny, cestou byly nadherne vyhledy, bohuzel v miste, kde by byly byvaly nejhezci, bylo pocasi pod psa a prochazeli jsme mrakama, takze nejhezci cast tracku jsme nevychytali:/…Cestou jsme navstivili malinkou krasovou jeskyni, kde byl vstup zdarma a bez pruvodce. Nedokazu si predstavit, ze by neco takoveho existovalo v CR. Krapniky by tam nebyly uz na druhy den:/….Dalsi den vedla cesta lesem, po rovince, pomerne nudna ve srovnani se vcerejskem. Na konci tracku nas uz radostne vitaly holky:). Dalsi den jsme se rozloucily s Vladou, Fiordlandem a jely po Southern Scenic Route projet jih, kde udajne ziji delfini, tucnaci, velryby a lvouni…Nemuzeme se dockat:)…

Shrneme-li nas pobyt ve Fiordlandu, moc se nam tam libilo, jen jsme necekaly, ze tu bude takova zima. Nedokazeme si predstavit cestovat po Fiordlandu v zime. Huty a kempy jsou sice levnejsi, ale to by nam za to rozhodne nestalo:). Navic v zime je udajne spousta tracku kvuli snehu uzavrena. Cekaly jsme vic gravelek (nezpevnenych cest), ale vsechny cesty byly vyasfaltovane…to jsme jeste netusily, ze si to vynahradime na jihu:). Stale nas prekvapovalo, ze i pres to, ze je sezona, bylo vsude pomerne malo lidi. Objednat hut ci kemp na dalsi den nebyl problem. Vyjimkou byl Milford track, ten byl plny az do poloviny dubna:/, takze jsme ho musely ozelet. Ve finale nas to ale ani tak nemrzelo, je to sice udajne nejkrasnejsi track na svete, ale vysel by hodne draho…vynahradily jsme si to myslim plavbou v uzinach…

 

Náhledy fotografií ze složky


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA