Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cely jeden dlouhy tyden v Dunedinu a Otago peninsula

25. 3. 2009

 

Nas pobyt v Dunedinu se nam necekane trochu protahl. Plan byl, ze se usadime v mistni knihovne a konecne dame dohromady web, fotky a napisem dlouho zanedbavane mailiky. Tato zdanlive rychla akce nakonec trvala skoro 3 dny!:). Teprve potom jsme mely cas na zkoumani kras velkomesta. Jako prvni jsme navstivily Otago museum – se sbirkou maorske kultury, egyptskou mumii a skvelou sbirkou zkamenelin (napr. pravekych delfinu, tucnaku a dinosauru).
 
Navstivily jsme taky nestrmejsi ulici sveta – Baldwin street! V nejprudsich mistech mela i sklon 1:1,26!! Opravdu pusobive. Byl tam sice pristup autem a spousta odvazlivcu (nebo spis lenochu) si to hezky vyjela, ale my s nasim Nissankem jsme si to prece jen netroufly:).
 
Planovana navsteva nejvetsi cokoladovny na NZ – Cadbury worldu – se nakonec nekonala, protoze jsme se dostatecne namlsaly vuune cokolady venku – vune se linula po skoro celem Dunedinu…nemohla bych tu asi bydlet:). Zapomnela jsem zminit krasnou Botanickou zahradu, ve ktere jsme taky ztravily skoro cely den nad kafickem a psanim denikuu a vubec plkani o vsem moznem:). Pritom jsme odhanely odrzle racky a kachny…ty v parcich jsou vzdycky nejhorsi a nejdrzejsi:)…V parku byly i ptaci klece s papouskama vsech moznych barev a ze vsech koutu sveta. Vcetne novozelandskych Kaka a Kea, ktere jsme moc zatim nemely moznost videt ve volne prirode.
 
Behem spani u Dunedinu v jedne bocni ulicce jsme vyuzily destiveho pocasi a vynalezly naprosto sofistikovany system premistovani veci v aute - v ramci priprav ke spanku - ze jsme zaroven ruznyma zpusobama premistovaly soucasne i sebe. Hlavni cil byl: zustat v aute a nevytahnout ani nos:). A povedlo se:). Neuveritelne:). Jak vidite, dokazeme se zabavit cimkoli:).
 
V sobotu jsme konecne vyrazily z mesta smer Otago peninsula. Musim se pri teto prilezitosti zminit, ze holky uz 3. den drzi ryzovou ocistnou dietu!!! Ja sama jsem to vydrzela jeden jediny den. Moc jim fandim:). Pocasi jsme mely spatne, uz treti den prselo, ale nemohly jsme uz dyl cekat, potrebovaly jsme se pohnout z mista. Cesta na poloostrov vedla tesne podel pobrezi, a kdyz rikam tesne, myslim to doslova. Zatocit volantem spatne metr doleva a uz bysme byly v mori. Kdybych to vedela predem, koupim si na cestu aspon dva Redbully:\). Cestou jsme chtely navstivit i jediny hrad na NZ – Larnach – tusim ze z 19.stoleti:), bohuzel ale bylo opravdu hnusne pocasi, takze z toho nakonec seslo. Co jsme si ale nenechaly ujit, byli Royal albatrosove, kteri hnizdi primo na Otagu. Na spici poloostrova hned u hnizdiste se nachazelo Royal albatross centre, ktere vydelavalo na tom, ze si tam postavilo budovu s informacnim centrem o albatrosech, kavarnickou a vybiralo hrisne penize za vstup na hnizdiste. My jsme se spokojily s posezenim v kavarne a nekolika albatrosama litajicima primo nad nasi hlavou:).
 
Navecer jsme vyjely z Otaga – opet pote uzasne scenickee silnici – podel vychodniho pobrezi k Moeraki boulders. Tam uz jsme ovsem dojet nestihly a na tyto uzasne kulate kameny se sly podivat az dalsi den rano. Bylo sice opet spatne pocasi, ale nakonec jsme zhodnotily, ze prave v tomto pocasi vypadaji ty kameny tak nejak hezky tajemne a maji sve kouzlo. I fotky se docela povedly. Mila dnes mela svuj den, nejdrive zahucela do potoka cestou ke kamenum a potom ji splachla vlna z more, kdyz poozovala na foto:).
 
Odpoledne jsme dorazily do Alexandry a tady jsme planovaly najit nejakou tu pracicku na par tydnu. Po chvili hledani jsme nasly onen slavny most, ktery si vsichni tak vychvalovali, jak se pod nim da paradne zaparkovat a prespat. No, pro nas to bylo tu noc zatim nejhorsi misto, kde jsme spaly. Reka byla sice naadherne modra a neprselo na nas, ale asi dvakrat se na nas prijelo podivat nejake bile podezrele auto. Uz abysme byly pryc.
 

Náhledy fotografií ze složky


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA