Leden 2009 - Heaphy track
Na uvod: Heaphy track je v pruvodci Lonely Planet uveden jako jedna z nejznamejsich novozelandskych tras. Zaroven je taky nejdelsi - 82km. Track se nachazi v NP Kahurangi, coz je druhy nejvetsi novozelandsky NP. Protoze trasa neni okruzni a navic pomerne dlouha, rozhodly jsme se projit jenom cast, a to cast trasy podel zapadniho pobrezi na sever od Karamey. Nasim cilem bylo dojit k Heaphy hut, prenocovat a pak nazpet. Celkem
Cesta na zacatek tracku byla docela zajizdka, protoze silnice konci v kempu u zacatku tracku a pak dal uz neni nic. Jenom nekonecny prales. Mozna proto jsme cestou potkavali opravdu malo lidi – docela jsme se tomu totiz divily – uprostred letni sezony, na jednom z nejznamejsich zelandskych tracku. Dalsim duvodem, proc tu moc lidi nebylo, bylo mozna obrovske mnozstvi sandflies. Zatim nemuzem moc porovnavat, protoze jsme toho jeste moc neprochodily, ale na Heaphy tracku jsme se s nimi setkali opravdu zblizka. Noc predtim, nez jsme na track vysly, jsme se rozhodly vyspat v aute (V aute mimochodem spavame ted docela casto, protoze moznost stavet stan moc neni a za kempy se nam utracet nechce. Kupodivu se tam vlezem docela hezky:)). Tolik sandfliu jsme zatim na Zelandu nevidely jako tam. Staci, kdyz jsme se na chvilinku zastavily a uz jsme mely chumel asi tisice musek kolem kazde nohy. Ony totiz hlavne kousou na kuzi kolem kotniku. Takze zasada cislo jedna - mit dlouhe kalhoty a ponozky. To je nejlepsi obrana. Ale stipou bohuzel i do usi a na krk a ruce. Proste kdyz neni hola noha, spokoji se i s tim:/. A pritom vypadaji jako nevinne vinne musky…No, dost o sandfiich, to jen, abyste vedeli, s cim pocitat, kdyz se sem nekdo vydate:). Ale da se to prezit, je to jenom otravne a hrooozne ty bodance pak svediii…:/)…
Ted zpatky ke tracku. Cesta vedla cela podel nadherneho pobrezi, ktere bylo o poznani divocejsi nez pobrezi v Abel Tasmanu nebo na severnim ostrove. I kdyz pocasi bylo krasne a na koupani by rozhodne bylo, ani jsme se neodvazovaly se v mori okoupat, vlny by nas asi strhly. Asi po 5ti hodinach jsme dorazily k Heaphy hut a postavily stan. Hnedka k nam nabehla slecna z DOC a chtela videt prukazku o zaplaceni stanoveho mista (to jsme si musely zaplatit dopredu v kancelari DOC). Zkouset jit na great walk bez zaplaceni se tedy asi opravdu nevyplati…
Heaphy hut se nachazel u usti reky, takze jsme hnedka nabehly do vody. Kdyz jsme se vratily, mely jsme rozhazene vsechny veci, ktere jsme nechaly pred stanem. Radily tu totiz ptaci weka. To jsou takovi neletavi ptaci, podobne jako kiwi, jsou desne drzi a desne zvedavi. A hrozne radi se hrabou s pytlich s odpadkama. Dalsim zazitkem byly opet sandfliove, kteri se nam nakupili pod vrchnim dilem stanu. Asi za hodinu jich tam bylo snad milion. Bohuzel nase
Dalsi den rano jsme v rychlosti sbalily stan a prchaly pryc. Byla to skoda, okolo Heaphy hut bylo moc pekne a klidne bysme se tam u vody vyvalily na cely den, ale ty musky byly neustupne:(…Zpatecni cesta utekla rychleji, i pocasi bylo lepsi, nebylo takove horko. Ve tri hodiny odpo jsme byly zpatky u auta, daly si obidek, osvezujici koupel v rece a vydaly se zpet do Westportu a pak dal na jih smer Hokitika.