Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prosinec 2008 - Tak trochu netradicni Vanoce a Novy rok:)

20. 1. 2009

Vanoce jsme se rozhodly travit v kolektivu cechu ze sadu. Stedry den jsme naplanovali na plazi – jak jinak :). Napekly jsme linecke, vanocku, s ostatnima pripravili bramborovy salat, rizky a rybu, pokoupili darecky, ale smula, pocasi nam nepralo, cely den prselo…:(…Nahradnim resenim byla vecere u Pavlika a Marketky, kteri meli vlastni dum. Celkem se nas tam sjelo 16. Pri koledach jsme si posmakli na stedrovecerni veceri, zapalili svicky a prskavky a vzpominali, co se asi deje v Cechach:). Pak jsme se vrhli na darky pod stromeckem. Na kazdeho tam cekala blbustka, ktera ale potesila…

No, a pak uz to s Vanocema nemelo nic spolecneho, rozjel se vecirek s cepickama ve stylu Santa:). Posilneni alkoholem a ovocnyma jednohubkama jsme vydrzeli radit do 6ti do rana:). Jak rikam, tak trochu netradicni Vanoce…:). Bozi hod jsme stravili odpocivanim a sledovanim ceskych pohadek. Nekteri se vzbudili az odpoledne, Vanoce je hold zmohli:).

26. prosince rano jsme hromadne vyrazili smer Gisborne. Zbyval nam jeste jeden volny den pred busi, kde jsme meli travit silvestra. Pocasi nam pralo, tak jsme cestou zakotvili na Mahia beach, kluci pripravili ohniste, zaboardovali jsme si ve vlnach a cekali, az padne tma a zazehneme ohen. Ten horel az do brzkych rannich hodin a my s nim:). Sledovali jsme hvezdne nebe, ktere je na Zelandu uplne neuveritelne, poslouchali sumeni oceanu a nezmeskali jsme ani vychod slunce…Po kratkem spanku jsme vse rychle sbalili a vyrazili do Gisbornu, kde na nas cekal zbytek osazenstva.

Cesta do buse byla docela napinava, jedna serpentyna za druhou, ale my jsme to bravurne zvladli. Bus, jak tomu rikame, byla oblast primo na vychodni hranici u NP Te Urewera. Byla to opravdu divocina – kolem dokola siroko daleko nic, jenom pastviny, reka a lesy. V polovine cesty tam jsme jizdu nasima autama vzdali, protoze teren byl docela kruty a preskocili i s vecma na korbu Land roveru a ctyrkolek a kodrcali se dalsi zhruba hodinu k nasemu budoucimu obydlicku uprostred niceho. Puvodne jsme si mysleli, ze budeme pobyvat v hutu, ktery tam byl, nakonec ale jsme museli vybudovat stanove mestecko, jelikoz nas nekdo predbehl a chaticka uz byla obsazena.  Ale nevadilo, neni nad to spat ve stanu na svahu s nadhernym vyhledem do okolni krajiny:). Tady v busi jsme poznaly, co je to byt bez teple sprchy a misto toho se koupat v rece, umyvat si zuby jenom s pet lahvi v ruce a sedet v kadibudce bez dveri:). I kdyz se muze zdat, ze jsme tam trpeli, vubec tomu tak nebylo, naopak jsme si to uzivaly. Navic jsme meli skvele hostitele – Boba a jeho syna Dana – dva chlapiky, kteri tam v busi ziji po cely rok. Starali se o nas jako o vlastni. Kazdy den jsme meli od nich naservirovanou veceri – steaky a karbanatky z divociny (jelena), absolutne nejluxusnejsi maso, jake jsme kdy jedli!:). Vsichni jsme se vzdycky jenom oblizovali:).

Na oslavu Noveho roku se pocet lidi docela rozrostl, prijela spousta Danovych a Bobovych pratel a I deti tam bylo jako smeti. Ve finale nas tam bylo neco kolem 40. Byli jsme pozvani na silvestrovskou veceri a o pulnoci jsme si se vsema pritukli. Na Novy rok jsme opet ochutnali Hangi, tradicni maorske jidlo, pripravovane zakopanim v zemi na zhavych kamenech. Meli jsme docela stesti, protoze spousta lidi Hangi nema stesti ochutnat za celou dobu, co jsou na Zelandu a my jsme ho uz mely podruhe.

Pobyt tam jsme si opravdu uzivali, dny jsme travili bud sezenim u ohne, lovenim pstruhu nebo koupanim v rece. Taky se konal 3denni track smerem do Te Urewera parku, pod vedenim zkuseneho Dana, kdy jsme se museli cestou doslova prosekavat busi a spali jsme pod plachtou v lese a to vsechno za vydatneho celodenniho deste. Shrnutim – v busi se nam moc libilo a uzily jsme si to tam, nikdo z nas toho nelitoval, i presto, ze jsme se vzdaly puvodniho planu – travit silvestra v Gisborne.

4. ledna jsme se rozloucili a vydali zpet do civilizace. A zpatky na sad:) Ale uz nastesti jenom poslednich 5 dnu:). Nasledujici nedeli, 11. 1. jsme se rozloucili i se vsema v sadu, sbalily si kufry (a ze jich bylo – zahadne nejak vic nez pri prijezdu:)) a konecne vyrazili pres Wellington na jizni ostrov.

 

Náhledy fotografií ze složky


 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA