15.4. - 16.4.09 - Tongariro podruhe...
Na zaver naseho cestovani jsme se rozhodly zopakovat Tongariro, tentokrat ale severni okruh. Uz v rijnu nas tento sopecny park tak nadchnul a bylo nam jasne, ze tu nejsme naposledy. Behem cestovani po NZ jsme nikdy nespaly v DOC hutech, a proto jsme se to na nasem poslednim treku rozhodly zkusit.
Rano 15.4. jsme si privstaly na shuttle bus, obloha byla uplne vymetena a nad Horou osudu prosvecovalo slunicko, nic lepsiho jsme si nemohly prat. V 8.00 jsme naskakaly do busu, ktery nas zavezl na start. Cekalo nas nemile prekvapeni….oproti rijnu tu byly davy turistu. Nasadily jsme tempo, klickovaly mezi turisty a asi za hodinu a pul jsme jsme stanuly u odbocky na Mt. Ngauruhoe 2287m (Hora osudu). Cim dal tim vic nam prislo, ze se na vrchol nemuzeme nikdy vydrapat. Oproti ostatnim jsme si dole nenechaly batohy, coz byla osudova chyba….Hned na uboci zkoncila cesticka a dal uz nezbyvalo nic jineho nez se drapat po sutrech a lavovem sterku, kde s kazdym dalsim krokem byl svah strmejsi a strmejsi a vrchol byl stale v nedohlednu. V jednu chvili Mili vypadala, ze vypusti dusi, ale vidina pokorene Hory osudu nas hnala dal. Po necelych 3 hodinach jsme stanuly na vrcholu a naskytnul se nam vyhled do okoli jako nikdy predtim. Ani se neda popsat, jaka nadhera to byla – sopecna udoli, kratery, azurova jezirka…NADHERA. Cesta dolu byla pomerne snadna a rychla. Bezely jsme sterkem a s obcasnym posazenim se na prdelky nam to trvalo dolu asi 30 min. Tak dlouho jsme se kochaly vyhledem a uzivaly si slunicka, ze jsme si ani nevsimly, ze jsme tu zustaly opet posledni. Nemohly jsme se vynadivat, pocasi nam oproti rijnu opravdu pralo. To, co nam za vichru prislo neprekonatelne jsme ted zvladly levou zadni. Cesta byla az k Emerald Lakes stejna, az u jezirek jsme odbocily a smerovaly k Oturere hut. Asi po 5 km se pred nami objevila malicka utulna chatka. Unava se zacala projevovat a tak jsme se rychle zabydlely na horni palande odkud byl vyhled na Horu osudu. Uvarily jsme si vecu, cajik klabosily s ostatnima. Pred spanim jsme si se dvema moc milyma Izraelcema zahraly kostky, oni nas naucili izraelskou karetni hru. Pak uz jsme padly do postele a za huceni kamen jsme spaly jako zabite az do rana.
Probudily jsme se akorat na vychod slunce nad Horou osudu – nadhera. Posnidaly jsme, rozloucily se a slapaly dal. Cesta uz nebyla nikterak narocna, ale porad ne a ne konec. Pro Mili chudinku, to bylo utrpeni, protoze mela cele nozky rozedrene od bot. Cestu jsme si zprijemnily opakovanim statu a jejich hlavnich mest, ale bohuzel nas spise vydesilo, jak mizernou mame pamet :).
A tak nam cesta plynula, minuly jsme dalsi azurove jezero – Low Tama lake, Taranaki falls a v pul 4 jsme staly u naseho modreho draka a byly rady, ze uz to mame za sebou :). Pak uz jsme se jen nabastily, nasly misto na spani a usnuly jako mimca….bodejt by ne po takovem vykonu!!